Kapitola 3 - Setkání



Ležela na chodníku v boční ulici, co spojovala jeho poštu se školkou. Před dveřma, zanedbanýma stejně, jako ona, jen o poznání staršími. Lidi chodili kolem, ale nevšímali si jí. Maximálně přešli na druhej chodník. Nikdo se nesklonil. Nikdo nezkoušel, jestli žije. Nikdo nikam nezavolal. A to ho zaujalo.

Právě nezájem, lhostejnost okolí, z nich udělala spojence. Ale to zatím ani jeden nevěděl.

Ten rok se všechno vleklo. I zima byla dlouhá. Příroda neměla chuť probudit se. Také její život se natahoval a vlekl. Doufala, že už to nebude trvat dlouho a přetrhne se. Praskne. Zastaví. Ale její zvířecí pud jí nutil znovu a znovu se ze všeho vylízat. Přežít. Navzdory tomu, že z lidskosti v ní zbyly jen silné sebedestruktivní sklony. A ještě něco. Pocit, který si nechala zarůst hluboko pod kůži, pocit, který jí občas rezonoval ve stále hůře pracujícím mozku. Někde za ním. Stud. Z toho, že ztratila důstojnost. Z toho, že ztratila sebe samu.

I když jí v té hluboké apatii bylo všechno jedno, přesto se ten nepříjemný stav bezdůvodně vynořoval. Reflexivně. Bez propojení. Jen tak, samovolně. Asi měl naznačit: „Taky jsi bývala člověkem.“

Ale zvíře v ní mělo už dlouho převahu. Zatím. V tom měla kliku.

Přišlo to zas, ve chvíli, kdy se nad ní sklonil. „Co ti je? Potřebuješ něco?“ A i když jí někde na cestě mezi hlavou a hlasivkama zabloudily věty „Starej se vo sebe!“ a „Jdi do prdele!“, jako zraněná lasička se na něj podívala a natáhla ruku. Beze slov. Bez emocí. A bez jakéhokoliv přemýšlení.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace