Kapitola 24 - Happyend
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVo_zImOQVyEaNfeQEJmUvkYpbczLVkbN2YfKwg1y8OfGkTH7eI-LoXb_ZqmaiJs4gJwLgj1IUjj5dDdfXMB0uLzahLIVs7JxnX0dg_dPGC-zoHOMmhDN62RtIfv6nUuZE4kRJvFF4bt0/s320/happyend.jpg)
Asimův život, aspoň ten, jenž řada lidí považuje za normální, skončil tím zásadním, zlomovým dnem velké radosti i utrpení. Události těch přelomových pár hodin překročily limitní hodnoty slasti i mizérie, které byl schopen unést. Rozhodila by jej jen jedna strana této mince. Zamávala by s ním. Ale obě dohromady prostě dát nemohl. Ten normální svět, kterému nikdy moc nerozuměl a v němž byl on, nezařaditelný mulat cizincem, jenž nikam nepatřil, nechal být. Oddělil se od něj a přestal komunikovat. S lidmi. Což mu nakonec zajistilo, že po soudním procesu neskončil ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. O jeho vině sice nikdo nepochyboval, o jeho duševním zdraví ale jo. Zřejmě po právu. Milý Asim, který se ztratil hned poté, co se dokázal najít, měl být už ztracen nadobro. Navždycky. Alespoň z pohledu společnosti. Lidí. Normálních. Areál psychiatrické léčebny byl obklopen rozsáhlým parkem. Náš ztracený Asim do něj po několika měsících dostal volný přístup. Kd