Kapitola 24 - Happyend




Asimův život, aspoň ten, jenž řada lidí považuje za normální, skončil tím zásadním, zlomovým dnem velké radosti i utrpení.

Události těch přelomových pár hodin překročily limitní hodnoty slasti i mizérie, které byl schopen unést. Rozhodila by jej jen jedna strana této mince. Zamávala by s ním. Ale obě dohromady prostě dát nemohl.

Ten normální svět, kterému nikdy moc nerozuměl a v němž byl on, nezařaditelný mulat  cizincem, jenž nikam nepatřil, nechal být. Oddělil se od něj a přestal komunikovat. S lidmi. Což mu nakonec zajistilo, že po soudním procesu neskončil ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. O jeho vině sice nikdo nepochyboval, o jeho duševním zdraví ale jo. Zřejmě po právu.

Milý Asim, který se ztratil hned poté, co se dokázal najít, měl být už ztracen nadobro. Navždycky. Alespoň z pohledu společnosti. Lidí. Normálních.

Areál psychiatrické léčebny byl obklopen rozsáhlým parkem. Náš ztracený Asim do něj po několika měsících dostal volný přístup. Když začal být považován za neškodného. Rád chodil na jedno místo, na lavičku pod starý vysoký strom. 

Byl to jinan a na jeho větvi pravidelně sedávaly dvě poštolky. Zvykl si na ně a ony na něj. A tak s nimi začal, v duchu, rozmlouvat. A i když by to málokdo poznal, tady byl spokojený. A šťastný. Stejně, jako ti dva svobodní ptáci.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Je to tady mrtvý

Oběd se šéfem