Kapitola 24 - Happyend
Asimův život, aspoň ten, jenž
řada lidí považuje za normální, skončil tím zásadním, zlomovým dnem velké
radosti i utrpení.
Události těch přelomových pár
hodin překročily limitní hodnoty slasti i mizérie, které byl schopen unést.
Rozhodila by jej jen jedna strana této mince. Zamávala by s ním. Ale obě
dohromady prostě dát nemohl.
Ten normální svět, kterému nikdy moc nerozuměl a v němž byl on,
nezařaditelný mulat cizincem, jenž nikam
nepatřil, nechal být. Oddělil se od něj a přestal komunikovat. S lidmi.
Což mu nakonec zajistilo, že po soudním procesu neskončil ve vězení, ale
v psychiatrické léčebně. O jeho vině sice nikdo nepochyboval, o jeho
duševním zdraví ale jo. Zřejmě po právu.
Milý Asim, který se ztratil hned poté, co se dokázal najít,
měl být už ztracen nadobro. Navždycky. Alespoň z pohledu společnosti.
Lidí. Normálních.
Areál psychiatrické léčebny byl
obklopen rozsáhlým parkem. Náš ztracený Asim do něj po několika měsících dostal
volný přístup. Když začal být považován za neškodného. Rád chodil na jedno
místo, na lavičku pod starý vysoký strom.
Byl to
jinan a na jeho větvi pravidelně sedávaly dvě poštolky. Zvykl si na ně a ony na
něj. A tak s nimi začal, v duchu, rozmlouvat. A i když by to málokdo
poznal, tady byl spokojený. A šťastný. Stejně, jako ti dva svobodní ptáci.
Komentáře
Okomentovat