Autostop
Když jsem chodil na střední a na vejšku, vždycky jsme se v létě sebrali a odjeli stopem po Evropě. Projeli jsme Itálii, Rakousko, Německo, Švýcarsko i Lichnštejnsko a vlastně i Slovensko, ale tam nás moc nebrali. A teď, když jsem četl druhou stopařskou knihu od Tomáše Poláčka jsem si na to zase vzpomněl. Na ty krásný bezstarostný časy, na to, jak se leckdy vyplatilo nechat se prostě někam odvázt, i když to původně nebyl cíl cesty. A taky na jedno důležité pravidlo, který jsem na stopu odkoukal a který se několikrát potvrdilo. Na to, že se většinou nevyplácí řidiče odmítnout. Stalo se mi to několikrát, třeba pod mostem v Salzburku (kde jsme nakonec tvrdnuli 3 dny) ale nejvíc si vzpomínám na tu benzínku v Savoně. Bylo horko, slunce pálilo a asi po pěti minutách zastavilo první auto. Jo, jedu vaším směrem, ale odvezu vás asi jen 15 km za město. Nabídku jsme s díky odmítli a pak jsme na benzínce strávili celý den. Přespávali jsme tam a nakonec chytli auto až druhý den ráno. 25 km za mě...