Kapitola 15 - Eidam
![Obrázek](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhR5coJPNauQPWWQBS1zqy6zdMLw-ssLYbZekknV7cAEDLVeg53QKpcmQg6UNETGzSy53u9go9tofo4Gx7fvOG5tfErnDrEYyXlx1WoQDsnEBgO-VKSAOJW-OztJVisurkBgsyOTyGIDwg/s320/eidam.jpg)
Katka se v očích holek z účtárny stávala od té doby stále divnější. V práci už netrávila tolik času, často pospíchala domů. Pověra si snad našla chlapa , šeptaly si s úšklebkem na tváři za jejími zády. Napřímo se ale nikdy nezeptaly. A ona o své nové radosti sama taky nezačala. Práce se slepými pro ni byla fascinující. Naplňovala ji. Potkávala lidi nejrůznějších osudů i životních postojů a filozofií. Ty, co se se svým nechtěným omezením dokázali vypořádat s až těžko pochopitelnou lehkostí a elánem i ty druhé, co zatrpkli. Propadli depresi a nespravedlivým životním ranám a rozhodli se pomalu a ukřivděně, sami, umírat. Jejím úkolem, radostí a posláním bylo dělat těmto lidem společnost. Povídat si s nimi. Chodit na procházky. Zajímat se o ně. Dopřát jim alespoň iluzi, že jsou na světě potřeba, že o ně někdo stojí. Katka měla odjakživa veliké srdce. Byla komunikativní, s lidmi to uměla a dokázala i dlouho zaujatě poslouchat. Ideální kombinace pro komunitu chudáků i hrdinů z ú