Kapitola 12 - Pověra


Už přes rok pracovala v účtárně. Byla o generaci starší než ostatní holky v té globalizované firmě. Snažila se s nimi vycházet, ale měla jiné zájmy i pohled na svět. Když popisovaly divoké večírky, chlubily se, u koho v noci skončily, ona mlčela. Nechápala, že v pětatřiceti nemají chuť zakotvit, starat se o muže, o děti. Jejich světy neměly průnik.

Nikdo jí neřekl jinak než Pověra. Katka totiž ve firmě nahradila oblíbenou, stejně neukotvenou Věru. Přišla po – Věře. Té byla osudová šéfova manželka, nebo spíš poměr, na který nebylo tak těžké přijít. A Pověra byla pečlivě vybraná tak, aby žádný poměr s ní nehrozil, aby manželka byla spokojená.

Katka mívala hezkej život. Rodinu, zázemí. Ale když jí manžel nečekaně umřel a jediný syn se natrvalo usadil v Americe (je pravda, že si jí tam chtěl odvézt ale co by si ona, co anglicky neuměla ani yes počala), osaměla. Kamarádkám se nikdy nevěnovala, její rodina jí vždy zcela naplňovala.

Život pro ní, nepřipravenou, přichystal jednoduché schéma: práce – televize – spánek. Nebyla spokojená, ale byla ráda i za to málo co měla. A i když v zaměstnání nezapadla, byla vděčná i za práci. Bez ní by už neměla vůbec nic.

Proplouvala svým jasně vymezeným kouskem světa, den za dnem, nikam. Každý týden sázela sportku, ale nikdy nevyhrála víc než stovky. Ale i kdyby vyhrála první cenu, stejně by neuměla s těmi velkými penězi nijak naložit. Neměla žádné přání z dětství, žádný nesplněný sen.

Katka ale byla pečlivá v práci i domácnosti. I v celém svém životě. To byla vlastně její největší radost. Ve všem měla pořádek, oblečení i faktury měla vzorně vyskládané.

Neziskovky to měly čím dál tím těžší. Petr si to uvědomoval. Byla krize, aspoň se to všude říkalo a sponzoři i stát redukovali náklady. Většinou ty smysluplné, zatímco jinde tekly peníze do kapes bůhví komu, ale to neřešil. To ovlivnit neuměl.

Jeho posláním bylo pomáhat lidem. To ho naplňovalo, mnohem víc než peníze, které si vydělat taky uměl. Ale radši se vzdal dobrého místa a na koleně založil svou vlastní neziskovku Vřetenuška.

Mail, jímž hledal nové dobrovolníky byl jen plácnutím do vody a on to věděl. Ale stálo ho to patnáct minut času a v životě už investoval mnohem víc do daleko beznadějnějších projektů.

Katka četla veškerý spam, a tak si poctivě přečetla i tento mail. Zaujal jí. Pomáhat lidem, kteří měli v životě smůlu. Kteří to potřebují. To by nemuselo být špatné. A tak na tu zprávu odpověděla. Na zprávu rozeslanou na 763 adres. Jako jediná.

Komentáře

  1. Michal6. srpna 2013 v 20:14

    Asi se začínám ztrácet, ale furt mě to baví... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Honza Průša6. srpna 2013 v 22:26

    :-) neboj, v příští kapititole se najdeš. asi je tam už moc postav.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace