Kapitola 14 - Pochyby

Ničily jí. Přicházely jako nenáviděný bratr bolestivé a nepříjemné detoxikace. Jako její stín, jenž je o to ostřejší, čím víc světla svítí. Její vlastní pochyby.

Moc chtěla věřit, že denodenně rozmlouvá s Andělem. Fakt moc. Stejně silně se ale bála, že jde jen o doprovodný jev související s užíváním omamných látek. Milosrdnou hru narušených neuronových spojení jejího rozbitého mozku. K tomu se přidala ztracená důstojnost a rostoucí vztek. Na něj, ale hlavně na ní samotnou.

Vzpomínky z té zamlžené doby se vracely jak nenápadné lindušky s jarem. Občas se ukázal jasnější obrys. A zaléval její nejistotu a přihnojoval trápení. Oběma se tak dařilo den ode dne lépe.

Ten byt nechtěla opustit. Nemohla. Děsila se, že by mohla potkat někoho, kdo by jí poznal. Bála se poskládat střepy rozbitých vzpomínek. Byla si jistá, tušila, že by pravdu nemusela unést.

Asim toho moc nenamluvil. Ani neudělal. Ale staral se o ní moc hezky. Každý večer jí balil cigarety na další den. Cigarety, kterých potřebovala čím dál víc. Pil s ní čaj, dívali se společně na televizi. Kupoval jí jídlo. A na nic se nevyptával. Naštěstí.

Její přítomnost mu změnila život. Docela dost. A radost z toho neměl. Neustále vnitřně zpochybňoval to rozhodnutí přitáhnout jí k sobě. Tehdy sice neměl žádnej plán, nepředstavoval si, co bude dál, byl si jistý, že takhle by si to ale fakt nepředstavoval. Kdyby tušil, že tu s ním, nebo spíš u něj, zůstane stejně neznámá a stejně vzdálená, nechal by jí tam ležet. Asi.

Z vybydlené a neudržované, ale útulné garsonky se tak stávala depresivní sluj. Aspoň on to tak cejtil a už tu nebyl svobodný. Musel se kvůli ní omezovat ve věcech, které dělával běžně a rád. Skrýval své skutečné já i doma, stejně jako se jej naučil neodkrývat na veřejnosti.

Nechtěl, aby se na něj dívala skrz prsty. Tak jako to znal a pamatoval z dětství i z dospívání. Proto dělal věci, co normálně nedělal a nedělal ty, co běžně dělával. A ty mu moc chyběly. Nejvíc nepravidelné využívání eskortních služeb a hlavně pravidelná masturbace. Tu zatím nic nenahradilo. Což nesl nelibě. Dost.

Byl čím dál nervóznější a nespokojenější. A kdyby se nad svou situací víc zamyslel, možná by mu došlo proč. Jemu nevadilo, že se musí přetvařovat. Hrát na někoho jiného. Vadilo mu a ničilo ho, že se za sebe, přirozeného a ryzího Asima stydí. A to nejen před ní a celým světem, ale i sám před sebou.Hlavně sám před sebou.

Na to ale naštěstí nikdy nepřijde.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace