Kapitola 23 - Dopis číslo 2


Za nějaký čas čekal na Bílka další list. To bylo hodně neobvyklé a vzhledem k tomu, jak jej ten předchozí vytrhl z dlouhé pasivity, Katka se těšila na další pokroky.

Písmo na obálce ale bylo jiné. A obsah dopisu byl zcela v jiném tónu. To ale zatím netušila.

Když přišla na jeho pokoj, hezky jí přivítal a přišel s nečekanou nabídkou. Co si vyrazit na procházku parkem?

Katka ho vzala za ruku. Prokličkovali chodbami tohoto spíš neútulného zařízení pro slepé a ocitli se venku. Tam jim s vlasy začal pohrávat slabý větřík a hned jim bylo líp. Venku se cítili svobodněji a přátelštěji.

- Říkejte mi, jak to tu vypadá, jo?

Poprosil Bílek a Katka začala popisovat kvetoucí jiřiny, vrabce co vybírali drobky ze zbytků snídaně a kosy, kteří tahali žížaly z nakypřené hlíny.
 
- Možná bysme je mohli někdy zkusit krmit.

- Platí. Co zítra po svačině? V neděli bude něco dobrého, sladkého. Vánočka nebo loupák. Možná buchty. To si ptáčci užijou.

Procházeli se rozkvetlým parkem a Bílek vstřebával Katčiny informace o věcech v okolí. Snažil si představovat, jak to tu asi vypadá. A byl spokojený.

- A tady je taková dřevěná lavička. Dřív měla červené a zelené pruhy, ale teď už je hodně oprýskaná. Zašlá. Jsou na ní různé nápisy. Od vandalů.

-  Sedneme si?

To se jí hodilo. Chvíli se společně smáli nápisům na lavičce, z nichž některé odmítala přečíst a pak mu to řekla.

- Máte tu další dopis.

Byl překvapený, stejně jako ona. Asi nějaký pokračování od Veroniky, pomyslel si.

Veronika se vždycky vracela ke zdánlivě uzavřenejm věcem. A vlastně nikdy nic nedokončila. To si na ní pamatoval nejvíc, to mu z ní zůstalo. To ji charakterizovalo. A tak se pousmál a vyzval Katku k četbě.

Dobrý den pane Bílku,

Hmm. Tak to od Veroniky není. Kdo mi co může chtít?

Možná už jste o té tragické události slyšel, ale i tak Vám musím poslat svou hlubokou omluvu. Naší Verunku unesl a týral nějaký zvrácený černoch. Moc jí ubližoval a nakonec i zabil.

Obviňovali jsme vás neprávem a křivdili jsme vám. Omlouváme se a přejeme spokojený život. 

Rodiče Verunky

Po přečtení dopisu Katka i Bílek dlouho mlčeli. A pak se beze slov zvedli a odešli zpět do labyrintu chodeb toho domu, kam nepřicházelo světlo.

V neděli si ptáčci museli hledat jídlo sami. Na jejich krmení neměl nikdo náladu.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace