Kapitola 4 - Čekání
Probudila se pozvracená a ulepená (což pro ni nebylo nic
nového) na koženkovém gauči, z něhož se už ale roky odlupovala barva,
imitující kůži. Byl prosezený, opoužívaný a strupovitý. Stejně jak ona. Zmatená
ještě víc, než předtím.
Dlouhé hodiny ležela téměř bez hnutí. Poslouchala vlastní
dech, slyšela krev, co jak kontaminovaná špinavá stoka protékala jejíma
rozpíchanejma a ztvrdlejma žílama. Poslouchala a bála se jakkoliv projevit. Čekala,
co se bude dít.
On byl v kuchyni, oddělené od pokoje shrnovacími
dveřmi. Z velkého otlučeného hrnku pil už čtvrtý černý čaj Asam. Nejdřív jej
kupoval jen pro jeho jméno. Chutnat mu začal až mnohem později. Přemýšlel, co
se to stalo. Proč ji dotáhl až k sobě domů. Nepoznával se. Nevěděl, co
bude dál a tak čekal. Také.
Poslouchal, zda neuslyší nějaké zvuky z druhé části
bytu. Známku toho, že už je při smyslech. Přitom se snažil být tichý.
Neprobudit ji. Nevěděl, co jí řekne. Nevěděl, jak se zachová ona. A tak chtěl
tu neznámou a nepředvídatelnou situaci oddálit. Co nejvíc to půjde.
Čas ubíhal, ale on ho nehlídal. Mobil se mu stejně dávno
vybil. Když ale znovu čůral do dřezu a dopil čtvrtý černý půllitrák, začal být
nervózní. Co kdyby ta holka umřela? To by nebylo dobrý.
Možná začal rozmejšlet, jak se nenápadně zbavit těla. Možná
myslel na něco jiného, ta představa mu později přišla hodně absurdní, i když mu hlavou proplula. V každém případě zůstal u svého, dnes už oblíbeného čaje,
zahloubán kdesi v sobě, přemýšlejíc, nad čímsi nepodstatným. Ale plně jej
to zaměstnávalo. Mentálně. Zatím.
Byli tam, v jednom bytě, téměř vedle sebe a oba čekali, co bude dál. Ani jeden ale nechtěl děj posunout. Udělat další krok. A tak to napětí, co zaplnilo celý malý byt, musel přerušit někdo zvenku. Protože uvnitř na to nikdo neměl odvahu. Nebyl připraven.
Ty nás ale napínáš!
OdpovědětVymazatJá ani ne. Uvidíme, co zas ti dva provedou.
OdpovědětVymazat