Kapitola 18 - Dárek

Veronika byla Asimovi vděčná za vysvobození z té nedobrovolné klece. A taky za azyl, jenž jí poskytoval bez nároků na cokoliv. I za vystřízlivění. Nabrání sil i opětovné přebrání kormidla života do svých rukou. Vlastního života do vlastních rukou. Během těch týdnů si řadu věcí, vlastně všechny co potřebovala, srovnala. A tak se rozhodla, vynahradit mu to. Připravila mu dárek. Hru.

Když přišel domů z práce, ležela na kuchyňském stole hromada pečlivě vybraných věcí. Prádelní šňůra. Izolepa. Kolíčky na prádlo. Svíčka. Sirky. Vařečka. Koženej opasek. Šátek.

Zmateně stál vedle linky a nevěděl, co to má znamenat. Nebyl si jistý. Ale iniciativu přebrala ona.

Neříkej, že nevíš, co s tím máš dělat. Dneska jsem hodně moc zlobila. Opravdu hodně. A zasloužím si trest.

Podala mu vařečku a nastavila zadek. Až teď si všiml, že na sobě nemá kalhotky, jen jeho staré triko. Nesměle ji přetáhl přes jednu půlku a červený otisk dřevěného nástroje i její zasténání mu dodávaly větší sebevědomí. A tak přidal na síle a postupně použil všechny připravené nástroje, včetně toho svého. Krásná, intenzivní a dlouhá hra se ten večer odehrávala v posledním patře vysokého paneláku.

Byl šťastnej. Jako by mu viděla do hlavy. Jak mohla vědět o jeho snech, o jeho erotických fantaziích? Veronika mu připravila absolutní zážitek. Extázi. Sex, po kterém vždycky při onanování toužil a představoval si ho. A byl si jistej, že v tomhle světě neexistuje. Jenže jemu se teď prolnul svět snů s realitou. A spolu s Veronikou jej sdíleli. Oba dokonale sehraní.

Byl rád, že se tenkrát rozhodl tak nečekaně a přitáhl ji sem. I za to, že se o ní staral.

To bylo poprvé, kdy byl sám se sebou opravdu absolutně spokojený. Byl nejšťastnějším člověkem v Praze i v celém vesmíru. Právě pro tenhle okamžik. Jeho okamžik. Jejich okamžik.

Když usínal, plánoval co bude dál. Moc jasno v tom neměl, ale jedno věděl jistě. Teď už budou pořád spolu. Už napořád. Šťastný. A spokojený.

Veronika byla taky spokojená. Moc spokojená. Dokázala se mu oddat tak, jak chtěl, aniž by odhalil, že to z větší části byla jen hra. Předstírání.

Teď už mu nic nedluží.

Políbila ho letmo na čelo. Tu sladce podřimující, unavenou bytost. A tiše se přesunula do vedlejšího pokoje.