Kapitola 8 - Prohlížení



Stáli proti sobě a navzájem se prohlíželi. Hlídal se, aby na ní nepatřičně necivěl. Na to špinavý a starý, průhledný oblečení, který ho přitahovalo. Nebo spíš to, co z něj, díky vysokému stupni obnošení, vylézalo na povrch. Víc než by teď potřeboval. Sebekontrole tak musel věnovat skoro všechnu energii.

„Vlastně nevypadá tak špatně“, pomyslela si. Ale oči jí stejně sjely na ošklivě zjizvenou ruku. Dřív by se snažila uhnout pohledem. Být taktnější. Ale její současnej život jí naučil bejt přímou. A bezohlednou. Což ale nevnímala.

- Kdes k tomu přišel?

Ukázala na levačku a vůbec neregistrovala, že jeho zrak směřuje k jejímu rozkroku, z nějž skrz řídkou stěnu obnošených elasťáků prosvítalo víc, než by si leckdo na jejím místě přál.

- Upad jsem ve výtahu.

Tvářila se nechápavě, tak pokračoval

- To bylo dřív. Výtahy bez dveří. Vnitřních. Uklouz jsem a sežral mi ruku. Skoro. Vypliv jí až po čtyřech patrech.
- Kolik ti bylo?
- Sedum. První třídu jsem pak opakoval.

Dodal nejistě. Trochu poníženě. Často to používal na obranu, když se mu smáli, že patří do zvláštní školy. Propadlík z první třídy. Blbej. A když do toho zapojil svou zjizvenou pařátu, stejně propadlíka neodboural. Jen k němu přibral ještě mrzáka. Zrůdičku a znetvořence.

- Nechceš se jít vykoupat?
- Štítíš se mně?

Brala to jako útok. Jen si kopni do trosky. Tak, jako každej.

Jenže on nebyl každej. Vlastně to už tušila. A když neodpovídal, nechala se odvést do malinký koupelny. Teplá voda zaplavila její tělo a jí bylo zase jednou na chvíli dobře.

Když pak seděla u stolu v kuchyňským koutu v županu, co on kdysi někde dostal a od té doby tu visel nenošený, srkala nedobrý a svýravě silný, černý čaj, myslela na anděla. Intenzita zážitku při setkání s ním byla taková, že si to chtěla zopakovat. Musela si to zopakovat. Na delší dobu. Připravená. Nevyděšená.

- Mohla bych tu pár dnů zůstat?

Zeptala se, jak nejněžnějc dovedla a jen tak, jakoby mimochodem nechala sklouznout bílou froté látku z pravého ramene.

- A nebude tě někdo hledat?
- Tak to fakt ne.

Zalhala přesvědčivě.

A on přikývl. Co taky mohl dělat jiného.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace