Kapitola 11 - Pád do tmy
Ta mantra se mu vracela do jeho, kdysi příjemně bezstarostný hlavy, často. Denodenně. Když sedával U sadu, sám, zalezlej v koutě co
nejdál od výčepu - události posledních měsíců z něj udělaly vlastně
dobrovolnýho asociála - a pil hnusnej tuzemák, i když by si tak rád dal svýho
oblíbenýho, prokouřenýho desetiletýho Ardbega, rašelinovýho parťáka do
nepohody, vylejzalo to s jistotou vždycky. Pít na zapomění je blbost.
Každým dnem se jen ujišťoval, že to nefunguje. Maximálně ho to krátkodobě otupovalo.
Rašplovalo ostrý hrany. Na podobně hrubej povrch. Žádná jemná práce.
O místo přišel hned, jak ho pustili. Kriminálník (i když
neodsouzenej) dýlera dělat nemůže. Kazil byste image naší progresivní
společnosti. Nic takového si dovolit nemůžeme, i když proti vám osobně
samozřejmě nic nemáme. Kecy.
Skok z obchoďáka s pěkným nadprůměrným platem na
nezaměstnatelnýho na podpoře byl rychlej. Tak rychlej, že si ani nestih
uvědomit, jak moc nepříjemný to bylo. Asi tomu pomohla i vazba. Přestupní stanice.
A pak chlast, kterej otupil to (tady to překvapivě dobře fungovalo), co mu
ještě zbylo po práci našich kriminalistů. Bystrejch vyšetřovatelů. Fízlů.
Měl zkusit štěstí v jiným městě. Kde ho neznali. Moh
bejt zas úspěšněj. Dokonce mu to tenkrát kdosi radil. Ale nechtěl. Svou situaci
blbě vyhodnotil. Naivně optimisticky. Totálně mimo realitu.
Chvíli prodával antény pro pirátskej příjem kabelovky. Tím
se vydělat dalo. Slušně. Ale naskočil do toho až na poslední chvíli. Zakrátko
signál zakódovali a s drahým dekodérem už to tak žhavý zboží nebylo.
Osud je ironická kurva.
Další mantra, kterou měl v hlavě právě teď. Spolu s jeho
oblíbenejma songama z puberty. „Ty co vypijou cokoli, dnes chodí o bílý
holi. A slovo světlo je obsahem legend.“ Tak nějak to Haubert a Golda zpívali.
Přežít otravu methanolem není dobrý. Zvlášť, je-li vám jen
pár let přes třicet. „Současnou situaci považujeme za alarmující," tvrdil
Petr Pavlík, prezident Unie výrobců a dovozců lihovin ČR. Zase jen kecy.
Alarmující je, že to ti bastardi z Unie nechali dojít tak daleko.
S invalidním důchodem skončil v ústavu pro stejně postižený. Bílek
v království bílejch holí. V údolí bílejch králů. A byl si jistej, že už se nikam jinam nepodívá.
Takříkajíc.
Komentáře
Okomentovat