Nemysleme. Tolik
Před měsícem jsem přestal sladit čaj. Možná před pěti týdny. A neměl jsem k tomu žádný racionální důvod nebo důvod, jenž bych si aspoň vědomě vybavil. Prostě jsem přestal. Cejtil jsem to tak, ale vlastně jsem nemusel. Chtěl jsem a nevěděl jsem proč. Neřešil jsem to.
Kdo mě zná líp než vůbec, ví, že čaje vypiju kvanta. Černýho čaje. Denně několik litrů, možná tři. Možná víc. Do každého půllitrového hrnku jsem dával tři lžičky. Měsíčně to vychází na 3348 g cukru. To jsem si spočítal teď. Neřešil jsem to. Bylo mi to jedno. A i když si dnes uvědomuji, že tolik sladit nebylo zdravé, nejsem z těch lidí, co by nějak zásadněji koukali na zdravé stravování. Doktor by mi určitě rozmlouval i ten černý čaj. A já přestat nechci. Teď ne. A stejně bych reagoval na cukr před rokem. Ale k věci.
Ještě pořád umíme jednat instinktivně. Tak jako já s cukrem. Jenže jako lidé si potřebujeme všechno zdůvodnit. Jsme analytičtí, rozumoví a bez důvodu se neobejdeme. Myslíme si, že je potřeba vše promyslet, na všechno najít racionální vysvětlení. Nepodřizovat se zvířecím pudům. Rozum je silnější než cit, vtloukli nám do hlavy. Bohužel.
A tak věci promýšlíme. A i když je nám přirozené rozhodovat se právě na základu instinktu, emocí, citu nebo srdce, chcete-li, naše školství a společnost nás naučily zapojovat mozek. Vždycky.
A tak se obelháváme. Instinktivně vybíráme správné řešení. To které vybrat chceme, a pak hledáme a vyrábíme racionální důvody, které nám to rozhodnutí legalizují. Ospravedlní. Bez rozumových důvodů si těžko obhájíme naše řešení, naší cestu. V práci, v hospodě, ve škole, kdekoliv. A jsme v tom téměř dokonalí. Umíme si obhájit důvod, proč si koupit ten který telefon. Dokážeme si najít zcela nepodstatný parametr toho, který jsme si přirozeně vybrali. Najít důvod výběru.
Zároveň se snažíme instinkt upozadit. Zahodit. Nejsme přece zvěř. Bojíme se rozhodovat na základě dobrého pocitu. Bojíme se dobrý pocit mít a místo toho využíváme služeb konzultantů a našeptávacích agentur. Moderních kazatelů, politických populistů. Každého, kdo dokáže vysvětlit věc tak, aby ji náš mozek pochopil. Záleží jen na tom, jakou komunikaci použijí na danou cílovku.
Možná by bylo fajn čas od času přestat sladit. Jen tak. Bez důvodu. Protože prostě přestaneme. Učit se poslouchat své instinkty. Pěstovat si je. Díky nim jsme přežili velkou část svých lidských dějin. Díky nim jsme nevymřeli. Instinkty tak lehce, jako analytický mozek, neoblafneme.
Kdo mě zná líp než vůbec, ví, že čaje vypiju kvanta. Černýho čaje. Denně několik litrů, možná tři. Možná víc. Do každého půllitrového hrnku jsem dával tři lžičky. Měsíčně to vychází na 3348 g cukru. To jsem si spočítal teď. Neřešil jsem to. Bylo mi to jedno. A i když si dnes uvědomuji, že tolik sladit nebylo zdravé, nejsem z těch lidí, co by nějak zásadněji koukali na zdravé stravování. Doktor by mi určitě rozmlouval i ten černý čaj. A já přestat nechci. Teď ne. A stejně bych reagoval na cukr před rokem. Ale k věci.
Ještě pořád umíme jednat instinktivně. Tak jako já s cukrem. Jenže jako lidé si potřebujeme všechno zdůvodnit. Jsme analytičtí, rozumoví a bez důvodu se neobejdeme. Myslíme si, že je potřeba vše promyslet, na všechno najít racionální vysvětlení. Nepodřizovat se zvířecím pudům. Rozum je silnější než cit, vtloukli nám do hlavy. Bohužel.
A tak věci promýšlíme. A i když je nám přirozené rozhodovat se právě na základu instinktu, emocí, citu nebo srdce, chcete-li, naše školství a společnost nás naučily zapojovat mozek. Vždycky.
A tak se obelháváme. Instinktivně vybíráme správné řešení. To které vybrat chceme, a pak hledáme a vyrábíme racionální důvody, které nám to rozhodnutí legalizují. Ospravedlní. Bez rozumových důvodů si těžko obhájíme naše řešení, naší cestu. V práci, v hospodě, ve škole, kdekoliv. A jsme v tom téměř dokonalí. Umíme si obhájit důvod, proč si koupit ten který telefon. Dokážeme si najít zcela nepodstatný parametr toho, který jsme si přirozeně vybrali. Najít důvod výběru.
Zároveň se snažíme instinkt upozadit. Zahodit. Nejsme přece zvěř. Bojíme se rozhodovat na základě dobrého pocitu. Bojíme se dobrý pocit mít a místo toho využíváme služeb konzultantů a našeptávacích agentur. Moderních kazatelů, politických populistů. Každého, kdo dokáže vysvětlit věc tak, aby ji náš mozek pochopil. Záleží jen na tom, jakou komunikaci použijí na danou cílovku.
Možná by bylo fajn čas od času přestat sladit. Jen tak. Bez důvodu. Protože prostě přestaneme. Učit se poslouchat své instinkty. Pěstovat si je. Díky nim jsme přežili velkou část svých lidských dějin. Díky nim jsme nevymřeli. Instinkty tak lehce, jako analytický mozek, neoblafneme.
Komentáře
Okomentovat