Honza Průša

Tak jo. Nějakou dobu jsem se rozhodoval, ale nakonec mi to nedalo. Díky za ohlasy, které na příběh, co tady píšu dostávám. Moc si jich vážím. Posunuly mne dál k rozhodnutí, vydat "Nulovou pravděpodobnost" knižně. Malinký reálný náklad. Pár desítek kusů. Možná trošku přes stovku. Uvidíme. Pokud bys tedy chtěl vlastnit moji knihu "Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná", což je jemně doladěnej příběh Asima, Veroniky a Petra Bílka, který jsem zde vyvěšoval (celkem 25 kapitol), můžeš mne podpořit a objednat si ji zde: http://www.startovac.cz/projekty/nulova-pravdepodobnost-je-nulove-pravdepodobna/ Za jakoukoliv podporu moc děkuju.  A jsem totálně odrovnanej z toho, že během prvního dne jsem nasbíral 28 % cílový částky. Fakt děkuju. Moc. Aktualizace ze 7.11.: už mi přidělili ISBN, krásnej pocit

Mám rád Instagram. Kdysi v Paříži jeden student hezky popisoval, proč lidi tolik baví. Proč funguje. Jako hlavní důvod mluvil o potřebě zabíjet čas v době prostojů. V čekárně u doktora, ve vlaku, v metru. Není nic snazšího, než vzít mobil, vyfotit, přefiltrovat a publikovat. Za málo úsilí docela dost muziky. A tak jsem svou prezentaci pro Web Top 100 zkusil udělat v Instagramu. Tady je.  

Slastný spánek toho spokojeného mulata neměl trvat dlouho. Netrval dlouho. Ještě před svítáním ho z něj vytrhlo zvonění a bouchání na dveře. Rozespale se k nim dobelhal aniž by si uvědomil, že je v bytě sám. Tak, jako dlouhá léta před touto epizodou. To co následovalo se pak odehrálo v tempu, jemuž se neuměl přizpůsobit a souvislosti si uvědomoval vždycky až zpětně. Dlouho mu vůbec nedocházelo, co se vlastně stalo. A nikdy nepochopil, proč se to stalo. Tělo Veroniky našli ležet na ulici. Tělo, jež vykazovalo stopy bití, mučení i pohlavního styku, při němž se v něm Asim podepsal svým spermatem. Test DNA byl spolehlivý způsob, jak toho důvěřivého mulatského podivína z posledního patra usvědčit. A protože byl celou tou situací zaskočen a překvapen, protože ztratil svůj poklad těsně po jeho získání, neměl ani snahu se hájit. Něco vysvětlovat. Chuť bojovat. Svět, v němž žil, mu už zase ublížil. Už zase. Jemu, Asimovi, nechtěl rozu...

Byla ráda, že její rozhodnutí dozrálo až teď. Když byla čistá, silná, při smyslech. Kdykoliv dřív by šlo jen o známku slabosti. Útěk pryč v době, kdy byla na dně. Ale teď se cítila silná. Svým způsobem. Rozhodovala se sama za sebe, s jasnou odpovědností. Nejlepší způsob jak napravit srab, do nějž se dostala sice taky z vlastní vůle, ale pod vlivem emocí a bez domyšlení důsledků. Tenkrát to dělala jemu natruc. Dnes oslavovala sebe samu. Sebe samu. S Poštolkou si už nepovídala. Ale pořád tu byla jistá nenulová pravděpodobnost, že je skutečně andělem. Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná. Asimovi už nic nedlužila a tak mohla, krátce po výbušném, dechberoucím sexu, kdy on spal spokojeně ve své posteli, udělat test. Promyšlený, absolutně dokonalý test. Byla to poslední zkouška. Poslední šance i naděje. Pokud fakt jako anděl existuje, promění ji v podobného opeřence a spolu se vznesou nad sídliště. Svobodní a šťastní. A pokud ne. Bylo to d...

Seděla na pokoji u těžkým životem poničeného Petra Bílka. Otevřela obálku a letmým pohledem prolétla krátký dopis. Nadechla se, koukla na Bílka a začala číst. Ahoj Petříku. Milý Petříku. Dlouho jsme se neviděli a já o sobě nedala vědět. Nemohla jsem. Zpozorněl. Na jaho tváři byl vidět skutečný zájem. Tušil, kdo mu to píše. Byl si jistý. A i když to na jednu stranu bolelo, na stranu druhou si oddechl. Pořádně oddechl. Byla jsem slabá, život mě hnal svými zatáčkami a roklinami a já ho neřídila. Teď jsem se zase zmátořila a vzala ho do svých rukou. Stejně jako tenkrát, když jsme se potkali naposled. Když se potkali naposled. Vzpomněl si na to i na mizérii, co následovala. Se vším všudy a zas se dostavila zloba. Obrovská. Na ní, pitomou a tvrdohlavou holku. Už se zřejmě nikdy neuvidíme Tak to máš teda pravdu. a proto ti musím napsat. Tenkrát to bylo jen moje rozhodnutí. Ty za nic nemůžeš. To je dost, že ti to došlo. Aspoň někomu. Za nic nemůžu...

Veronika byla Asimovi vděčná za vysvobození z té nedobrovolné klece. A taky za azyl, jenž jí poskytoval bez nároků na cokoliv. I za vystřízlivění. Nabrání sil i opětovné přebrání kormidla života do svých rukou. Vlastního života do vlastních rukou. Během těch týdnů si řadu věcí, vlastně všechny co potřebovala, srovnala. A tak se rozhodla, vynahradit mu to. Připravila mu dárek. Hru. Když přišel domů z práce, ležela na kuchyňském stole hromada pečlivě vybraných věcí. Prádelní šňůra. Izolepa. Kolíčky na prádlo. Svíčka. Sirky. Vařečka. Koženej opasek. Šátek. Zmateně stál vedle linky a nevěděl, co to má znamenat. Nebyl si jistý. Ale iniciativu přebrala ona. Neříkej, že nevíš, co s tím máš dělat. Dneska jsem hodně moc zlobila. Opravdu hodně. A zasloužím si trest. Podala mu vařečku a nastavila zadek. Až teď si všiml, že na sobě nemá kalhotky, jen jeho staré triko. Nesměle ji přetáhl přes jednu půlku a červený otisk dřevěného nástroje i její zasténání mu dod...

č ILLE i zasmuš ILLE m ILLÉ dlouhé chv ÍLLE poslouchám ILLE na p ILLE když běhám m ÍLLE v plný s ÍLLE až do c ÍLLE poslouchám ILLE R: a je to m ILLÉ a je v tom p ÍLLE není to schn ILLÉ ani vyž ILLÉ jsou to ILLE mají st ILLE prostě ILLE zběs ILLÉ gor ILLE své v ÍLLE ot ILLÉ přiop ILLÉ Lucii B ÍLLÉ Vladkovi ve v ILLE pouštím ILLE v Sev ILLE na nosu br ÍLLE v Bast ILLE s krémem br ILLÉ ve frontě v B ILLE poslouchám ILLE R: Když jím f ILLÉ barvy l ILLE na břehu N ILLE hlasitě kv ÍLLE nadšeně š ÍLLE hrabu se v j ÍLLE na zlatý ž ÍLLE nahod ILLE v krvi tři prom ILLE Verne Ž ILLE Karle Kr ILLE Rytíři Sm ILLE I ty deb ILLE Poslouchej ILLE   R: a je to m ILLÉ a je v tom p ÍLLE není to schn ILLÉ ani vyž ILLÉ jsou to ILLE mají st ILLE prostě ILLE   a když jsem znittchen pustím si kittchen