Kapitola 1 - Kelin



Jednou jako lidstvo stejně zdegenerujeme a ta doba se nezadržitelně blíží, říkal Kelin. Jenže ňákej čas do tý doby ještě zbejval.

Jsem Ota Snyk a tohle je můj příběh.

Naše libeňská fabrika sice nebyla žádným teplým místečkem. Nebyl to ráj na zemi. Ale kdyžs chtěl a kdyžs byl chytrej, dalo se tu rozumně vyžít. Bez nutnosti věnovat výrobě výbojek větší úsilí. Než bylo potřeba. Nemusel ses předřít. Ale moc sis nevydělal.

Taková výbojka – to není jen tak. V naší poloautomatizovaný továrně, kde polo znamenalo spíš čtvrtinově, kterou modernizoval naposled Křižíkův syn, se na výrobě každý podílí šestnáct lidí. Aspoň. Asi tak. V horku a smradu plynových hořáků, který tavěj skleněný válečky a spojujou je, spolu s drátkama přívodů v podivnej monolit. Zkroucený záda. Mikropráce s elektrodama. Vypejkání korundových trubiček. Kompletace. Testování. Každej tu má svý místo a dohromady tý světelný baňce vdechujeme život. Což zní možná nadneseně, ale je to tak. Každá pak svítí trochu jinak. Záleží, kdo co kde zanedbal.

Vždycky se něco zanedbá.

Nakonec ji ale stejně v parku rozbijou puberťáci šutrem.

Kelin byl jinej než my ostatní. Rád to tu neměl, to ne. Rád to tu nemoh mít nikdo. Ale potřeboval mít dobrej pocit ze všeho, co dělá. A v něm to bylo. Dobrej pocit. Vždycky. 

Kelin neuměl dělat věci, který ho nebavěj. Nebo ho bavilo všechno na co sáhnul. Těžko říct. Ve všem si našel svý. Uměl najít. Byl to prototyp šťastnýho člověka. Bezbřehej optimista, kterej by si i během vlastní popravy uměl najít pozitiva tý situace.

Nebyl to žádnej slušňák. Chlastal stejně, jako každej druhej tady. Uměl se zašít, když chtěl. Dostal se pod kalhotky každý mladý ukrajince, co tu dělala a co za to stála.

Ale ať si hrál s jejím pošťěváčkem nebo ať vypejkal korund, vždycky to bylo s vášní. V obojím se pro něj skrejvala poezie života. Krásnýho. Bezbřehýho. Cokoliv umožňujícího.

A asi i díky tomu vytěžil z každý situace maximum. Štěstí se ho drželo jak malej koala svý mámy.

Každej den jsme se tu oddávali práci, jejíž výsledek přinášel ledaskomu světlo. Hlavně do ulic. A to, že se blíží tma tenkrát nevnímal ani on. Kelin.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knihy Dobrovský - zklamání obrovský

Obrázek
Tohle bude dlouhý, strašně moc dlouhý. Skoro tak dlouhý, jako bylo dlouhé mé čekání na dodání objednávky od Knih Dobrovský. Což byl řetěz průserů protkanej skvělým přístupem jejich Zákaznickýho oddělení. Fakt skvělýho a pokud si někdo v té firmě zaslouží svou mzdu tak jsou to právě zaměstnanci customer care. Začalo to v dubnu. 9.4. jsem si objednal zásilku za 2443 Kč. Objednal a zaplatil. Přes e-shop. Řada knih, společenská hra. 12.4. v 8:00 se Dobrovský ve svém mailu raduje a předpokládá, že svou zásilku obdržím 16.4. Jeho odhad mu nevyšel skoro o 4 měsíce. Ten samý den v 15:24 ale najednou knihkupec zjišťuje, že to tak snadné nebude. Odhaduje zpoždění 3 dny pro některé knihy a 14 dnů pro hru Dixit. Co se dá dělat. Jen je škoda, že to nevěděl hned v 8:00 nebo ještě lépe v eshopu. Tam se totiž veškeré objednané zboží tvářilo jako že je skladem. 20.4. mi přichází žáddost, abych ohodnotil, jak jsem byl s Dobrovským spokojený. No, ještě to doma nemám, tak nehodnotím. 26....
Další informace

Je to tady mrtvý

Je to tady mrtvý, protože jsem jinde :-) Každodenní blog mám už půl roku tady Co aktuálně čtu je tady  (a nebo měnit letopočet a lze se mrknout do časů minulých) Co aktuálně poslouchám je tady Tady to bude asi jen vyhnívat ....
Další informace

Oběd se šéfem

Když tě pozve šéf na oběd, může to znamenat ledacos. Třeba se ti něco povedlo, třeba se ti něco nepovedlo, třeba on potřebuje s něčím poradit. Třeba si jen chce popovídat. Když tě pozve na oběd šéf, kterej tě za poslední půlrok na oběd nikdy nepozval, není to samo sebou. A nebude to o nezávazným tlachání. Je jedno co si dáš. Něco z denní nabídky, nějaký standard z lístku, něco exkluzivního. To jídlo tě má rozněžnit. Pozitivně naladit. Nastavit neformální prostředí. A tak si dáš polívku a kachnu se zelím nebo smažák nebo M24, když sedíte u Číňana. Dáš si to a čekáš co z něj vypadne. Vždycky z něj něco vypadne. "Víš, ta tvoje práce ti jde opravdu dobře. Až moc lehce." začne on, a tobě hned dochází, že to asi není pochvala. "Čeho bys chtěl vlastně ještě dosáhnout? Kam chceš karierně růst? Co je tvůj drímdžob?" pokračuje, a ty už jsi doma. Už je ti jasný, kam se to bude ubírat a pomalu obracíš v puse to sousto abys rozmyslel, jestli budeš v konverzaci upřímnej nebo ...
Další informace