čtvrtek 4. července 2013

Kapitola 8 - Prohlížení



Stáli proti sobě a navzájem se prohlíželi. Hlídal se, aby na ní nepatřičně necivěl. Na to špinavý a starý, průhledný oblečení, který ho přitahovalo. Nebo spíš to, co z něj, díky vysokému stupni obnošení, vylézalo na povrch. Víc než by teď potřeboval. Sebekontrole tak musel věnovat skoro všechnu energii.

„Vlastně nevypadá tak špatně“, pomyslela si. Ale oči jí stejně sjely na ošklivě zjizvenou ruku. Dřív by se snažila uhnout pohledem. Být taktnější. Ale její současnej život jí naučil bejt přímou. A bezohlednou. Což ale nevnímala.

- Kdes k tomu přišel?

Ukázala na levačku a vůbec neregistrovala, že jeho zrak směřuje k jejímu rozkroku, z nějž skrz řídkou stěnu obnošených elasťáků prosvítalo víc, než by si leckdo na jejím místě přál.

- Upad jsem ve výtahu.

Tvářila se nechápavě, tak pokračoval

- To bylo dřív. Výtahy bez dveří. Vnitřních. Uklouz jsem a sežral mi ruku. Skoro. Vypliv jí až po čtyřech patrech.
- Kolik ti bylo?
- Sedum. První třídu jsem pak opakoval.

Dodal nejistě. Trochu poníženě. Často to používal na obranu, když se mu smáli, že patří do zvláštní školy. Propadlík z první třídy. Blbej. A když do toho zapojil svou zjizvenou pařátu, stejně propadlíka neodboural. Jen k němu přibral ještě mrzáka. Zrůdičku a znetvořence.

- Nechceš se jít vykoupat?
- Štítíš se mně?

Brala to jako útok. Jen si kopni do trosky. Tak, jako každej.

Jenže on nebyl každej. Vlastně to už tušila. A když neodpovídal, nechala se odvést do malinký koupelny. Teplá voda zaplavila její tělo a jí bylo zase jednou na chvíli dobře.

Když pak seděla u stolu v kuchyňským koutu v županu, co on kdysi někde dostal a od té doby tu visel nenošený, srkala nedobrý a svýravě silný, černý čaj, myslela na anděla. Intenzita zážitku při setkání s ním byla taková, že si to chtěla zopakovat. Musela si to zopakovat. Na delší dobu. Připravená. Nevyděšená.

- Mohla bych tu pár dnů zůstat?

Zeptala se, jak nejněžnějc dovedla a jen tak, jakoby mimochodem nechala sklouznout bílou froté látku z pravého ramene.

- A nebude tě někdo hledat?
- Tak to fakt ne.

Zalhala přesvědčivě.

A on přikývl. Co taky mohl dělat jiného.

Žádné komentáře:

Okomentovat