Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2013

2013. Looking back.

Break On Through

Obrázek
Ve středověku to město chránily kamenné zdi. Hradby. Dnes bylo uzavřené průmyslovými zónami a nákupními centry. Pavel to věděl a neměl kam jít. Nechtěl být viděn. S nikým se potkat. Ale stejně ho to táhlo blíž. K centru. Dovnitř. Vyrostl tu a vlastně si neuměl představit, že by z té civilizace někdy vypadl. Beton. Asfalt. Paneláky. Industriální konstrukce. To všechno mu dodávalo pocit bezpěčí. Se školou i rodiči sice dřív jezdil na výlety. Občas. Jednou byl lanovkou na Ještědu. Ale nikdy nepochopil ty, co si dobrovolně sbalili usárnu a skončili někde u Mšena pod převisem. Přelezl plot, kterej kdysi chránil ostnatý drát i ochranka s kvérem. Ale dnes ta opuštěná a zchátralá fabrika zajímala jen jeho. A zloděje šrotu. Ale v noci tu bylo prázdno, protože všichni bezdomovci z okolí dávali přednost špatně izolovanejm teplovodům. Pokud si on měl vybrat mezi teplem a samotou, volil jasně to druhý. Spíš intuitivně než rozumově. Měsíční svit spojenej se světlem metropole d

Milan a Magda

Obrázek
Když zíváš, dej si ruku před pusu. Ta věta ho provázela životem od dětství. Máma. Učitelka komunistický základky, která milovala jen stranu a sebe a všem klukům říkala Frantíku. Holkám Mařenko. Když si dovolil ve druhé třídě oponovat, že on se jmenuje Milan, schytal to. „ Na nic jsem se tě neptala, Frantíku. “ a už měl poznámku „ Vyrušuje během vyučování “ v kontrolce. Žákovský tenkrát ještě neměli. A doma za to byl zákaz Sandokana. Jeho vysvětlování nikoho nezajímalo. Soudružce učitelce se neodmlouvá. Teď mu to řekla jeho Magda. Žena, kterou si dobrovolně a rád vybral a řekl jí své ano v slavnostním sálu Linbeňského zámečku. I Magda. Tenkrát ho ani nenapadlo, že ho bude okřikovat, opravovat, sekýrovat a nenávidět. Když zíváš, dej si ruku před pusu. Ta nenápadná, blbá věta mu všechno připomněla. Trauma z učitelky Křižínkové, která toho sice moc neuměla, ale kázeň si udržela. Vždycky. Když o vánocích ve třetí třídě napsali na tabuli tu provařenou větu „ Vánoce j

Kapitola 24 - Happyend

Obrázek
Asimův život, aspoň ten, jenž řada lidí považuje za normální, skončil tím zásadním, zlomovým dnem velké radosti i utrpení. Události těch přelomových pár hodin překročily limitní hodnoty slasti i mizérie, které byl schopen unést. Rozhodila by jej jen jedna strana této mince. Zamávala by s ním. Ale obě dohromady prostě dát nemohl. Ten normální svět, kterému nikdy moc nerozuměl a v němž byl on, nezařaditelný mulat   cizincem, jenž nikam nepatřil, nechal být. Oddělil se od něj a přestal komunikovat. S lidmi. Což mu nakonec zajistilo, že po soudním procesu neskončil ve vězení, ale v psychiatrické léčebně. O jeho vině sice nikdo nepochyboval, o jeho duševním zdraví ale jo. Zřejmě po právu. Milý Asim, který se ztratil hned poté, co se dokázal najít, měl být už ztracen nadobro. Navždycky. Alespoň z pohledu společnosti. Lidí. Normálních. Areál psychiatrické léčebny byl obklopen rozsáhlým parkem. Náš ztracený Asim do něj po několika měsících dostal volný přístup. Kd

Kapitola 23 - Dopis číslo 2

Obrázek
Za nějaký čas čekal na Bílka další list. To bylo hodně neobvyklé a vzhledem k tomu, jak jej ten předchozí vytrhl z dlouhé pasivity, Katka se těšila na další pokroky. Písmo na obálce ale bylo jiné. A obsah dopisu byl zcela v jiném tónu. To ale zatím netušila. Když přišla na jeho pokoj, hezky jí přivítal a přišel s nečekanou nabídkou. Co si vyrazit na procházku parkem? Katka ho vzala za ruku. Prokličkovali chodbami tohoto spíš neútulného zařízení pro slepé a ocitli se venku. Tam jim s vlasy začal pohrávat slabý větřík a hned jim bylo líp. Venku se cítili svobodněji a přátelštěji. - Říkejte mi, jak to tu vypadá, jo? Poprosil Bílek a Katka začala popisovat kvetoucí jiřiny, vrabce co vybírali drobky ze zbytků snídaně a kosy, kteří tahali žížaly z nakypřené hlíny.   - Možná bysme je mohli někdy zkusit krmit. - Platí. Co zítra po svačině? V neděli bude něco dobrého, sladkého. Vánočka nebo loupák. Možná buchty. To si ptáčci užijou. Procházeli se rozkvetlým par

Kapitola 22 - Co řekli lidi

Obrázek
Byl to raubíř. Už jako dítě. Proto se taky zmrzačil v tom výtahu. Už tenkrát ho měli zavřít do polepšovny. Stanislav Machovec, soused Bála jsem se s ním jezdit výtahem. Stejně jako s Mesarošovejma ze třetího. On sice nebyl tak hlučnej jak oni, ale o to byl zákeřnější. Marie Zikmundová, sousedka Jestli neutýral i tu svou mámu? Milan Pecina, soused, v důchodu Já na schůzích vždycky říkal, že tu žlutý ani černý nájemníky nechceme. Nedá se jim věřit a pak to takhle dopadne. Jeho jsme se bohužel nedokázali zbavit. Nájem platil včas a byt měl už po starý Synkový. Ale zeptám se právníka, jak by to šlo vyřešit. Aspoň u Mesárošů. Naše lidi musíme chránit. Jan Smejkal, soused, předseda družstva jenž spronevěřil co se dalo Byl hodnej. Hezky se na mně usmíval a podal mi míč, když mi upad. Jiřík Šámal, soused, 5 let Bylo to na něm poznat. S nikým se nebavil, žil sám. Šel z něj strach. Jana Hlaváčková, sousedka Lidem se vyhejbal. Když jsem se s