Kapitola 22 - Co řekli lidi
Byl to raubíř. Už jako dítě. Proto se taky zmrzačil
v tom výtahu. Už tenkrát ho měli zavřít do polepšovny.
Stanislav Machovec,
soused
Bála jsem se s ním jezdit výtahem. Stejně jako
s Mesarošovejma ze třetího. On sice nebyl tak hlučnej jak oni, ale o to
byl zákeřnější.
Marie Zikmundová,
sousedka
Jestli neutýral i tu svou mámu?
Milan Pecina, soused,
v důchodu
Já na schůzích vždycky říkal, že tu žlutý ani černý
nájemníky nechceme. Nedá se jim věřit a pak to takhle dopadne. Jeho jsme se
bohužel nedokázali zbavit. Nájem platil včas a byt měl už po starý Synkový. Ale
zeptám se právníka, jak by to šlo vyřešit. Aspoň u Mesárošů. Naše lidi musíme
chránit.
Jan Smejkal, soused,
předseda družstva jenž spronevěřil co se dalo
Byl hodnej. Hezky se na mně usmíval a podal mi míč, když mi
upad.
Jiřík Šámal, soused, 5
let
Bylo to na něm poznat. S nikým se nebavil, žil sám. Šel
z něj strach.
Jana Hlaváčková,
sousedka
Lidem se vyhejbal. Když jsem se s ním začala bavit tak
rozhovor rychle ukončil. Neuklízel chodbu, nechodil na domovní schůze. Už jeho
máma byla divná. A domů si vodil děvky, zeptala bych se těch, jestli je taky
netýral. Počkejte, zapsala jsem si čísla aut, kterejma sem jezdily, takže je
musíte najít.
Lída Blažková,
domovnice
Já ho vlastně neznal. Pracovali jsme vedle sebe, ale nic ho
nezajímalo. O fotbalu se s ním bavit nedalo a o sobě nic neřek. Takoví
jsou nejhorší.
Adam Plch, kolega
Komentáře
Okomentovat