středa 26. června 2013

Kapitola 6 - Konfrontace

Napotřetí už to ustála, nebesko-pekelné divadlo skončilo. Bez opony. Bez potlesku. Došlo jí, že je v cizím domě a ten čert je asi zdejší nájemník. Černoch.

- Ničeho se neboj, klid.

Ten hlas a intonace jí byly povědomé.

- Jak jsem se sem dostala? A kdo seš ty?
- Našel jsem tě ležet na ulici. Za poštou. Bylo ti blbě. Ty už si nevzpomínáš?
- A proč jsem TADY!?
- Co jsem s tebou měl dělat?
- Takhle lovíš holky na ulici? Co čekáš, že bude dál?

Co čeká že bude dál? To by taky rád věděl. Potřeboval by plán. Sebeblbější. Hlavně nějakej. Asi to nebyl dobrej nápad. Znovu byl překvapenej, že ji k sobě fakt vzal. Něco se v něm muselo změnit. Zlomit.

- Čeho ses lekla?

Snažil se převést hovor jinam.

- Podívej se na sebe. Probudit se a vidět cizího zjizvenýho černocha. To by tě taky vyděsilo.

Na svý jizvy už skoro nemyslel. Ale teď ho to zas dostihlo. Sůl ve starejch ranách, co se pomalu otvíraly. Zvlášť ty uvnitř. Hluboko v něm.

- Myslím před tím.

Nevěděla jak reagovat. Astrálních zážitků si na drogách užila dost. Ty dlouhý a dobrovolný výlety ale byly jiný. Neměly takovou sílu. Chyběla jim opravdovost. Hloubka. Neměla z nich respekt. Byly to záplaty na ledacos. Na bolavý srdce, mizernej život, dlouhej smutek. Náhražky. Šidítka. Nalhávání si, že ty špatný věci nejsou.

Dneska to ale bylo jiný. Hmatatelný a hluboký setkání s andělem jí otevřelo dveře. Nejen, že byly vždycky zavřený. Ani o nich netušila. Nikdy.

- Tam na balkóně seděl …

A ukázala směrem k oknu.

- Jo, poštolka. Tý se nemusíš bát. Spíš se lekla tebe. Vidíš, hned odletěla.

Tomu dravýmu prákovi byl ale vděčný. Protože kontakty s cizími lidmi, navíc opačnýho pohlaví, navazovat neuměl. Sám od sebe.

Mezitím, na střeše paneláku, seděl anděl-poštolka. Rozhlížel se do okolí, v klidu, rozvážně. Možná přemýšlel, co bude dál. Možná jen koukal, kde uloví něco k snědku.

Žádné komentáře:

Okomentovat