Příbeh který se nikdy nikde nemohl stát
"Uděláme tiskárnu a budeme tisknout noviny." Řekne šéf.
"Jenom noviny? A barevně, nebo jen černobíle?" Ptáš se.
"Jenom černobíle, to bude stačit" a na tvoje dvojí ujišťování "Fakt?" a "Jsme si jistí?" řekne že jo. "Noviny se budou jmenovat "Nejlepší Noviny" doplní.
Zanalyzuješ to, vymyslíš krásný efektivní řešení pro černobílej tisk. Jedeš. Buduješ. Stavíš.
"Moc se těším až to bude hotové", říká šéf, "mám jen takovou drobnost, ty noviny potřebujeme tisknout i barevně".
"To není maličkost, s tím jsme nepočítali, to je škoda že se to dozvídáme až teď", namítneš a v hlavě ti šrotuje, co všechno zahodíš, co změníš, co bude problém a co ne.
"Fakt to budou jen noviny? Ne třeba časopisy? A co něco tlustšího? Na jinej papír?"
"Ne, jen noviny, časopisy nikoho nezajímají. A jo, je tu změna, budou se jmenovat "Prostě Noviny". OK
Trochu pokřivíš původní zadání, uděláš pár hezkejch a pár nehezkejch hacků, vymyslíš, jak do stávajícího řešení přidat barvu. Pracuješ a jedeš a těšíš se. Vytiskneš první testovací noviny a přineseš je šéfovi.
"Je to krásný. Moc se vám to povedlo. Ale mělo se to jmenovat "Víc než noviny"" dozvíš se. No, to změníme, to není problém. "Nojo, ale právě proto se to jmenuje "Víc než noviny", že by to mělo bejt na lepším papíře. Krásnej křídovej časopis. Udělejte to tak, aby to tisklo jak tu křídovou verzi, tak tu novinovou a jo, poučili jsme se, tak to rovnou vybudujte tak, aby to umělo tisknout i knihy a máme to pokrytý".
Jo, seš kliďas. Nekřičíš. Ale teď už skoro jo. Ale jdeš zas do toho. Vybuduješ to. Je to jeden tiskařskej stroj a padaj z něj knížky, noviny, časopisy. Ty noviny se jmenujou "Nejlepší noviny", ale to vůbec neřešíš. Je ti to jedno. A celej stroj zdokonaluješ. Chvíli tu knižní část, chvíli tu novinou a chvíli tu časopisovou.
Ale ten co je zodpovědnej za knihy najednou dostane skvělej nápad. Kdybych měl vlastní tiskárnu, všechno se mi bude dělat líp. Rychlejc se bude rozvíjet. Teď mne ty noviny i časopisy brzdí a tak přijde a chce to rozdělit. A tady se zasekneš. "Hele, to nedává smysl. Ten stroj toho umí hodně - práce s barvou, s papírem, vazby, to je společný, to přece nechceš spravovat 3x, ale on je neoblomnej a mocnej a tak to prosadí. Na argumenty neslyší.
A ty jsi spokojenej. Staráš se jen o knihy, děláš si je jak potřebuješ, náklady na ně rostou, ale umíš toho víc a víc.
A pak, po roce zas přijde ten šéf a říká. "Hele, co kdybysme ty naše tiskárny spojili" a ty si myslíš, že si dělá legraci. Že přece ty noviny, který se jmenujou "Všechno jen ne noviny" a maj podobu knihy, která už může bejt v kůži, se záložkou, s přebalem, s několika druhy papíru a buhví s čím dalším, přece v týhle podobě v tý starý původní tiskárně nevytiskneš. A kdyžs to dělil, říkal jsi že to už znovu spojit nepůjde. Změnil jsi technologii, nepotřebuješ tak velký válce a podobně.
"No, nějak to uděláme" řekne šéf a nekecá. Fakt to nějak udělá. Tiskneš "Všechno jen ne noviny" ve stejný podobě, jako když se jmenovaly "Víc než noviny". Na křídovej papír. Jako časopis. A ještě všude slyšíš, že nikdo nechápe, proč jsi chtěl tenkrát tisknout ty knihy. To že přece nikdy nedávalo smysl. A rozdělovats to chtěl vlastně taky ty.
Ale ty se z toho nehroutíš. Jen možná půjdeš tisknout něco jinýho úplně někam jinam. A jediný štěstí je, že tohle by se ve skutečném světě stát nemohlo. Tohle je jen pohádka. Fikce. Nebo tak něco.
"Jenom noviny? A barevně, nebo jen černobíle?" Ptáš se.
"Jenom černobíle, to bude stačit" a na tvoje dvojí ujišťování "Fakt?" a "Jsme si jistí?" řekne že jo. "Noviny se budou jmenovat "Nejlepší Noviny" doplní.
Zanalyzuješ to, vymyslíš krásný efektivní řešení pro černobílej tisk. Jedeš. Buduješ. Stavíš.
"Moc se těším až to bude hotové", říká šéf, "mám jen takovou drobnost, ty noviny potřebujeme tisknout i barevně".
"To není maličkost, s tím jsme nepočítali, to je škoda že se to dozvídáme až teď", namítneš a v hlavě ti šrotuje, co všechno zahodíš, co změníš, co bude problém a co ne.
"Fakt to budou jen noviny? Ne třeba časopisy? A co něco tlustšího? Na jinej papír?"
"Ne, jen noviny, časopisy nikoho nezajímají. A jo, je tu změna, budou se jmenovat "Prostě Noviny". OK
Trochu pokřivíš původní zadání, uděláš pár hezkejch a pár nehezkejch hacků, vymyslíš, jak do stávajícího řešení přidat barvu. Pracuješ a jedeš a těšíš se. Vytiskneš první testovací noviny a přineseš je šéfovi.
"Je to krásný. Moc se vám to povedlo. Ale mělo se to jmenovat "Víc než noviny"" dozvíš se. No, to změníme, to není problém. "Nojo, ale právě proto se to jmenuje "Víc než noviny", že by to mělo bejt na lepším papíře. Krásnej křídovej časopis. Udělejte to tak, aby to tisklo jak tu křídovou verzi, tak tu novinovou a jo, poučili jsme se, tak to rovnou vybudujte tak, aby to umělo tisknout i knihy a máme to pokrytý".
Jo, seš kliďas. Nekřičíš. Ale teď už skoro jo. Ale jdeš zas do toho. Vybuduješ to. Je to jeden tiskařskej stroj a padaj z něj knížky, noviny, časopisy. Ty noviny se jmenujou "Nejlepší noviny", ale to vůbec neřešíš. Je ti to jedno. A celej stroj zdokonaluješ. Chvíli tu knižní část, chvíli tu novinou a chvíli tu časopisovou.
Ale ten co je zodpovědnej za knihy najednou dostane skvělej nápad. Kdybych měl vlastní tiskárnu, všechno se mi bude dělat líp. Rychlejc se bude rozvíjet. Teď mne ty noviny i časopisy brzdí a tak přijde a chce to rozdělit. A tady se zasekneš. "Hele, to nedává smysl. Ten stroj toho umí hodně - práce s barvou, s papírem, vazby, to je společný, to přece nechceš spravovat 3x, ale on je neoblomnej a mocnej a tak to prosadí. Na argumenty neslyší.
A ty jsi spokojenej. Staráš se jen o knihy, děláš si je jak potřebuješ, náklady na ně rostou, ale umíš toho víc a víc.
A pak, po roce zas přijde ten šéf a říká. "Hele, co kdybysme ty naše tiskárny spojili" a ty si myslíš, že si dělá legraci. Že přece ty noviny, který se jmenujou "Všechno jen ne noviny" a maj podobu knihy, která už může bejt v kůži, se záložkou, s přebalem, s několika druhy papíru a buhví s čím dalším, přece v týhle podobě v tý starý původní tiskárně nevytiskneš. A kdyžs to dělil, říkal jsi že to už znovu spojit nepůjde. Změnil jsi technologii, nepotřebuješ tak velký válce a podobně.
"No, nějak to uděláme" řekne šéf a nekecá. Fakt to nějak udělá. Tiskneš "Všechno jen ne noviny" ve stejný podobě, jako když se jmenovaly "Víc než noviny". Na křídovej papír. Jako časopis. A ještě všude slyšíš, že nikdo nechápe, proč jsi chtěl tenkrát tisknout ty knihy. To že přece nikdy nedávalo smysl. A rozdělovats to chtěl vlastně taky ty.
Ale ty se z toho nehroutíš. Jen možná půjdeš tisknout něco jinýho úplně někam jinam. A jediný štěstí je, že tohle by se ve skutečném světě stát nemohlo. Tohle je jen pohádka. Fikce. Nebo tak něco.
Komentáře
Okomentovat