pátek 24. května 2013

Kapitola 4 - Čekání



Probudila se pozvracená a ulepená (což pro ni nebylo nic nového) na koženkovém gauči, z něhož se už ale roky odlupovala barva, imitující kůži. Byl prosezený, opoužívaný a strupovitý. Stejně jak ona. Zmatená ještě víc, než předtím.

Dlouhé hodiny ležela téměř bez hnutí. Poslouchala vlastní dech, slyšela krev, co jak kontaminovaná špinavá stoka protékala jejíma rozpíchanejma a ztvrdlejma žílama. Poslouchala a bála se jakkoliv projevit. Čekala, co se bude dít.

On byl v kuchyni, oddělené od pokoje shrnovacími dveřmi. Z velkého otlučeného hrnku pil už čtvrtý černý čaj Asam. Nejdřív jej kupoval jen pro jeho jméno. Chutnat mu začal až mnohem později. Přemýšlel, co se to stalo. Proč ji dotáhl až k sobě domů. Nepoznával se. Nevěděl, co bude dál a tak čekal. Také.

Poslouchal, zda neuslyší nějaké zvuky z druhé části bytu. Známku toho, že už je při smyslech. Přitom se snažil být tichý. Neprobudit ji. Nevěděl, co jí řekne. Nevěděl, jak se zachová ona. A tak chtěl tu neznámou a nepředvídatelnou situaci oddálit. Co nejvíc to půjde.

Čas ubíhal, ale on ho nehlídal. Mobil se mu stejně dávno vybil. Když ale znovu čůral do dřezu a dopil čtvrtý černý půllitrák, začal být nervózní. Co kdyby ta holka umřela? To by nebylo dobrý.

Možná začal rozmejšlet, jak se nenápadně zbavit těla. Možná myslel na něco jiného, ta představa mu později přišla hodně absurdní, i když mu hlavou proplula. V každém případě zůstal u svého, dnes už oblíbeného čaje, zahloubán kdesi v sobě, přemýšlejíc, nad čímsi nepodstatným. Ale plně jej to zaměstnávalo. Mentálně. Zatím.

Byli tam, v jednom bytě, téměř vedle sebe a oba čekali, co bude dál. Ani jeden ale nechtěl děj posunout. Udělat další krok. A tak to napětí, co zaplnilo celý malý byt, musel přerušit někdo zvenku. Protože uvnitř na to nikdo neměl odvahu. Nebyl připraven.

2 komentáře: